Co mě lolita naučila?

Nedávno jsem se zeptala sama sebe, co mě vlastně lolita naučila?
1. Bez jakéhokoliv zaváhání musím na první místo umístit trpělivost. Čekání, než se objeví v nějakém CC šaty, které by se mi líbily, čekání, než mi dojdou peníze, abych si mohla něco koupit, čekání, než ona věc dojde poštou... Poslední dobou mám pocit, že lolita není o ničem jiném :D
2. Že i "normálním" lidem se lolita může - v umírněné podobě - líbit. Nedávno jsem lolitu sem tam začala nosit do školy. Nejdřív zlehka jenom loliable trička s obyčejnou sukní, pak lolita sukni bez spodničky a teď už si v polovině pracovních dnů vykračuju v nějakém classic lolita outfitu. A světe, div se - že jedna má spolužačka prohodí větu "Ježišmarjá, co to má zase na sobě..." mě nepřekvapuje, ale ve chvíli, kdy mi jednu mou sukni pochválí i má tělocvikářka, která má vypracované, svalnaté tělo, v sukni (kterou zásadně nosí jenom k maturitám) vypadá jako transvestita a nad rtem se jí chvěje malý knírek... No, to už je na pováženou.
3. Všímavosti... Když procházím okolo výloh, koukám, co tam je, nebo když jedu někam do ciziny, koukám, co mají lidi na sobě.
4. Dobrému pocitu. Prostě se v lolitě líbím sama sobě, jsem spokojená a naučila jsem se dokonce nevnímat pohrdavé pohledy některých lidí, prostě se už nenechám ovlivňovat tolik, jako kdysi.
A to je asi tak všechno... Zapomněla jsem snad na něco? Co lolita přinesla vám?